Jak to začalo?

Začalo to nápadem o harmonickém prostém životě v přírodě. Úplně na začátku všeho jsme si s partnerem řekli, že si pořídíme pozemek o rozloze kolem půl hektaru, kde budeme žít v našem karavanu a kde si budeme pěstovat svoje jídlo. Po několika letech, které jsme v karavanu strávili při práci v zahraničí, jsme si byli jisti, že to zvládneme a že nám to tak bude i vyhovovat.

Hodně jsem sledovala podmínky ve velkochovech, transporty hospodářských zvířat, aktivity různých organizací na ochranu zvířat a najednou těch informací, těch hrozivých fotografií, videí a jiných důkazů, bylo tolik, že mě to naprosto zlomilo. Sledovaných témat přibývalo a mimo to, že nás další a další podobné informace utvrzovali v našem rozhodnutí žít úplně jinak, přišlo nám najednou úplně jasné, co chceme udělat.

A už to bylo. To hlavní - nápad, sen, cíl. Je vcelku jedno, čím to nazveme, nicméně my jsme věděli, že to je to pravé, že musíme něco udělat.

Nejdříve bylo jasné, že budeme muset přehodnotit naši vizi ohledně velikosti pozemku. Prvotní nápad byl vykoupit alespoň nějaké slepice, které by jinak museli na jatka. A tady je náš start. Začali jsme počítat, kolik prostoru budeme potřebovat na umístění karavanu, na velký výběh pro slepice, do toho se nějak připletla láska k ovcím a kravám, a toto nadšení z možnosti pomoci alespoň nějakým z těch ubohých zvířat rostlo úměrně s velikostí pozemku. Nakonec jsme se shodli, že potřebujeme alespoň dva hektary. Plán by byl, finance na koupi pozemku taky, ale samotný pozemek nikde. Celé tři roky jsme objížděli republiku dokola, hledali, volali, seděli do noci na internetu, ale nic. Ceny pozemků začali růst a nám už se zdálo nemožné sehnat ideální pozemek.

Ale podařilo se. Našli jsme onen ráj na zemi a to nedaleko našeho současného bydliště, což nám umožňuje zajet tam kdykoliv a postupně místo připravovat k účelu, pro který byl koupen. Pozemek má 3,3 hektary, malá část z něj bude sloužit jako zázemí pro členy týmu včetně zahrady, která by nám měla poskytovat co nejvíce potravin. Pozemek je Na Kopečku na samotě, kde nikomu nebudeme se zvířaty vadit a kde budou mít klid a pěkné prostředí, které si po nehezkém životě určitě zaslouží. Sice jsme museli doslova vysypat peněženky do poslední korunky, ale stojí to za to :-)